Jdi na obsah Jdi na menu


Kapitola 10. - Šílenství

27. 2. 2016

Kapitola 10. - Šílenství

/U.S.S. ZELENKA vystoupil z hyperprostoru po pár minutách, ale navigace a několik dalších kontrolních systémů se zbláznily. Vypadalo to na přetížení nevyzkoušeného pohonu./

Johnson: Marksi, kde jsme?
Marks: Nevím pane.
McKay: Hm, nejsme uvnitř planety.
Sheppard: Říkal jsi, že se to nemůže stát.
McKay: Jasně, ale stejně jsem překvapen.
Johnson: Jaký je náš stav?
McKay: Vypadá to, že ten let nám narušil trup a některé systémy nejdou pomalu ani načíst, veškerá komunikace je zničena a hyperpohon nevydrží moc dalekou cestu.
Johnson: Dostaneme se nějak na Zem?
McKay: Nejdříve musíme zjistit, kde jsme. Dejte mi pár minut a oznámím vám to, ale prozatím nemám čas neustále něco vysvětlovat.
Johnson: Generále O´neille, vzal jste na naši palubu nepřátelského špeha.
O´neill: Plukovníku nevěděl jsem to.
Johnson: Já vám rozumím, ale prozatím mi promiňte, že vás musím nechat doprovodit do vaší kajuty. Alespoň, dokud si nebudeme jisti, co s vámi dělali. Ano?
O´neill: Ano, jistě, chápu.
Johnson: Toho asgarda pošlete do cely a chci, aby Carterová přišla na to, jak zařídit, aby se nedostal do počítače z cely.
Marks: Předám rozkazy, pane.
Johnson: Posádko, mluví kapitán. Jak už asi víte, momentálně nevíme, kde jsme, ale slibuji vám, že cestu domů najdeme. Je mi líto, že jsme v této situaci, ale doufám, že ji společně zvládneme a ochráníme svůj domov. Johnson konec.
McKay: Plukovníku Johnsone. Přišel jsem na to, kde jsme a vlastně i na to kdy jsme.
Sheppard: Jak to myslíš, kdy jsme?
McKay: Pamatuješ si na tvoji návštěvu budoucnosti?
Sheppard: Neříkej, že se nám stalo to samé.
McKay: No, přesně to se stalo. Podívejte, pohon červí díry pracuje podobně jako hvězdná brána a když myslím podobně, tak myslím vzdáleně podobně. Vytvoříme umělou červí díru v podobě hyperprostorového okna a letíme červí dírou, tedy vytvoříme několik červích děr a proletíme některou z nich. Problém je, že během letu jsme vlastně částečně omezeni, co se týče prostoru kolem nás, jak například průlet skrz solární erupci, která nás dostala do budoucnosti.
Johnson: Takže tedy kdy jsme, kde jsme a co s tím uděláme?
McKay: Momentálně se nacházíme u místa superbrány, ale jak se zdá, tak byla navigace trochu zmatená kvůli tomu časovému posuvu.
Sheppard: Fajn a kolik let teda uběhlo?
McKay: Žádný rok…. Naštěstí uběhlo pouze pár měsíců. Sedm, abych byl přesný, a vypadá to, že v naší blízkosti není žádná obyvatelná planeta.
Johnson: Počkat v Orijské galaxii bylo jenom kolem superbrány pět obydlených světů.
McKay: Já vím a právě proto jsem provedl průzkum těch světů a zdá se, že tam jsou, jen jsou neobyvatelné.
Sheppard: Vypadá to, že jsme asi skočili moc dopředu.
Johnson: A jak se dostaneme k zemi?
McKay: No to zatím nevím.
Carterová: Ale já ano.
Mittchell: Přišla jste na něco?
Carterová: Ano, vzpomněla jsem si, jak jsme se tenkrát dostali do jiné galaxie na Go´auldském Ha´taku, stejně poté i Apophis.
McKay: Ne, ne, ne, ne, ne to je ale špatný nápad.
Carterová: Máte nějaký, který by to trumfl?
McKay: No vlastně ne.
Carterová: Fajn.
Johnson: Dobrá, kam tedy míříte.
Carterová: Odpálíme slunce, podobně jako tenkrát.
Johnson: Cože?
Carterová: Pokud si vzpomínáte, tak před několika lety jsme se dostali do neznámo vzdálené galaxie, kde byli replikátoři pomocí umělého výbuchu slunce. A co je nejdůležitější?
Teal´c: Přežili jsme to.
Johnson: No nevím, jestli je zrovna tohle tím nejdůležitějším.
Carterová: Musíme se přece nějak dostat k Zemi a tohle je jediný způsob, který nás tam dostane co nejdříve.
McKay: Dobrá, dobrá, promysleme třeba i ten fakt, že nebudeme moci nijak ovlivnit kde se vynoříme a také jako v našem příadě kdy se vynoříme.
Sheppard: To chceš říct, že se klidně můžeme zase posunout v čase?
McKay: No teoreticky, no možná jsem to trochu přehnal, ale i tak nebudeme moci loď navigovat, abychom se vynořili ve vesmíru.
Johnson: A kde jinde než ve vesmíru by jsme se mohli vynořit?
Carterová: Víte, je tu velice vzdálená možnost, že se můžeme vynořit i uprostřed nějaké planety, černé díry, slunce nebo v čemkoli jiném.
McKay: Nebo čemukoliv poblíž. Chci jenom upozornit, že pokud by jsme se vynořili třeba u černé díry, nebudeme mít dostatek času na tak velké zrychlení, aby ty slapové síly tato loď vydržela. Navíc je klidně možné, že s našimi už tak zesláblými štíty se nám ani nepodaří doletět tam v celku.
Johnson: A jak velké jsou možnosti, že se to nepovede.
Carterová: Přikláním se k tomu, že se to povede, ale nemůžu říct, že riziko je nepravděpodobné.
Sheppard: Jinými slovy, buď poletíme normálním pohonem a přiletíme možná pozdě, nebo použijeme tento způsob a pokusíme se Zemi zachránit.
Carterová: John má pravdu, jestli se tam takto chceme dostat co nejdříve, budeme muset začít hned. Přípravy a provedení plánu výbuchu slunce budou trvat několik dní.
Johnson: Dní, předtím jste slunce odpálila lehce.
McKay: Jenže to použili bránu, kterou my momentálně nemůže obětovat. Takže jak už říkala tady Sam, tak musíme začít hned, nebo se nám vyplatí letět tam normálním způsobem.
Sheppad: To to může trvat déle než let hyperprostorem?
McKay: Beru v potaz čas na chyby.
Johnson: Chyby?
McKay: No je možné, že se nám párkrát nepodaří skočit do hyperprostoru a budeme muset k jiné hvězdě.
Mittchell: A tahle loď to jako vydrží.
McKay: Co myslíte?
Mittchell: No ten výbuch slunce, však víte.
McKay: Jistě, že budeme muset letět co nejdál, když zjistíme, že to nefunguje.
Carterová: Samozřejmě se ale budeme snažit, aby se nic nepokazilo.
Johnson: Běžte.

/Po třech dnech usilovné práce jsou přípravy na odpálení slunce hotové/

McKay: Sam odpojuji systémy tohoto okruhu, potřebuji, abys je šla zkontrolovat ze záložních energetických panelů.
Carterová: Jsou odpojené. Všechny ostatní systémy se zdají být v pořádku a funkční.
McKay: Dobrá, tak jdeme na to.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář